P. Karel Dvorský

(1918 – 2000)

O sobě téměř nikdy nevyprávěl. Historie jeho života až do jeho přeložení na Tetín je proto poskládána ze střípků vzpomínek jeho blízkých. Další vyprávění je již na základě mé osobní zkušenosti a týká se období po roce 1983.

Pater Karel Dvorský byl vychován jako sirotek v dětském domově. V mládí měl rád hudbu a sport. Na kole procestoval velkou část naší vlasti. Vystudoval gymnázium a kněžský seminář. Na varhany hrál zdatně již v semináři, což dosvědčuje následující příhoda: Z mladistvé rozpustilosti při doprovodu seminární mše zkusil jednou transponovat každý zpěv písně o půltón výše, takže při posledních slokách si hlasivky seminaristů doslova „sáhly na dno“. Často chodil poslouchat varhaníky do Emauz, měl ovšem rád i další pražské nástroje. O zvuku varhan u sv. Jakuba se vyjádřil slovy: „tekuté stříbro“ (mínil stav před generální opravou, poté již podle něj varhany svůj krásný zvuk ztratily).

Aby byla práce Patera Dvorského k většímu užitku, postupně jsem ji digitalizoval a volně zpřístupnil na tomto webu.

Jan Otcovský

Svoje kněžské působení začal v Praze – Libni. Pro velikou popularitu byl však komunistickým vedením perzekuován a nakonec odsunut mimo Prahu – na Tetín. Tetín proslul (podle jeho vyprávění) velmi ranným založením komunistické strany – ještě dříve, než v Praze U kaštanu. Do vedení byli vybráni: předseda, pokladník a kat. Dalšímu působení strany zabránilo četnictvo a vedení pozatýkalo. V této oblasti měl tedy Karel Dvorský strávit zbytek svého kněžského působení.

Nebýt hojných návštěv poutí na svátek svaté Ludmily, ocitl by se na Tetíně v úplné izolaci. Před rokem 1989 zde bylo obvyklé, že mši svatou ve všední den navštívila pouze jedna osoba. Když jsem se tázal, co bude dělat, pokud nepřijde nikdo, odpověděl: „normálně sloužit, vždyť je to přece Bohoslužba“. K farnosti Tetín dostal později i farnost ve Svatém Janu pod Skalou. Tam se lze nejrychleji dostat pouze přes Beroun – je to zhruba 8 kilometrů přes kopce. Nejprve do „Jána“ dojížděl na starém motocyklu, v pozdějším věku pak často chodil tuto trasu dvakrát týdně pěšky. Není úplně přesné použít slovo chodil. Kvůli obvyklému zpoždění nezřídka posledních 5 kilometrů klusal. Přesto se mu snad nikdy nepodařilo začít mši svatou včas, a to ani na Tetíně, kde měl z fary ke kostelu 30 metrů. S humorem jeho vlastním říkával, že začínáme mši po starořímském způsobu: „až se sejdem“. Jeho kázání byla opravdovým požitkem a přispěla k nejednomu obrácení.

Na faře se žilo dosti skromně. V jediné vytopené místnosti (kuchyně s kamny zn. Petra) bylo podle mého odhadu méně než 20 stupňů Celsia. Celoročně se spalo v nevytápěných místnostech. Pater byl velkým ctitelem Panny Marie a sv. Terezie z Lisieux. Podle toho též vypadal jeho život. Za více než patnáct let co jsem jej znal, si ani jednou nepostěžoval, neposteskl, nezanadával, nikdy nezvýšil hlas. K lékařům (včetně zubaře) nechodil. Nepoužíval brýle, možná ani vhodné neměl. Když mu zeslábl zrak, přepsal si ručně celý misál na větší písmo. Všechny nepříjemnosti, včetně svého „vyhnanství“ i těžkých zdravotních potíží snášel bez jediného trpkého slova. Nebyl ovšem žádný introvert. Byl velice hovorný, vtipný a ke všemu, včetně svých těžkostí, přistupoval s laskavým humorem a nadhledem. Byl velice sečtělý a plný encyklopedických znalostí. Pokud si nebyl jistý a chtěl ověřit nějakou informaci, začal se přehrabovat v četných truhlách a skříních přecpaných knihami a informaci rychle objevil.

Pater Karel Dvorský byl zručný varhaník. Skladby obtížnosti velkých preludií J. S. Bacha byl schopen smysluplně zahrát z listu. Svoje hudební nadání však využíval téměř výhradně k výuce amatérských varhaníků a psaní jednoduchých not pro jejich potřebu. Měl rád kompletně „ozvučenou“ Bohoslužbu, proto psal doprovody prakticky ke všemu, co je povoleno při mši zpívat. Jednou jsem potřeboval doprovod k nějaké cizokrajné písni. Píseň jsem mu zapískal (na pusu) a on mi ji zapsal do not i s doprovodem. Řadu nápěvů zkomponoval sám (žalmy, antifony a jiné drobné kousky, které nebyly v té době ještě běžně k dispozici a dnes už pro změnu nejsou vůbec). Ze starých kancionálů vybíral pro své varhaníky hodnotné (mnohdy zapomenuté) písně. Svým příkladným skromným a optimistickým životem dosáhl již během svého života u svých blízkých pověsti světce. Proto myslím, že všichni varhaníci mohou s důvěrou doufat v jeho přímluvu.

Aby byla jeho práce k většímu užitku, postupem času jsem ji zdigitalizoval a volně zpřístupnil na tomto webu. Doprovody jsou určeny zejména těm varhaníkům, kteří neumí ještě zdatně hrát a improvizovat. Hudební úroveň je přesto tak vysoká, že zaručuje důstojný doprovod celé mše svaté.

Co může varhaník získat:

• krátké, tematické předehry a dohry k písním;
• krásné historické písně;
• všechny písně rozepsané tak, že je lze současně hrát a zpívat;
• další „neohrané“ nápěvy žalmů a antifon (z tvorby P. Dvorského);
• všechny doprovody upravené tak, aby je bylo možné snadno hrát bez pedálu;
• veškeré harmonizace snadněji hratelné, než v obvyklých doprovodech.

S čím se musí varhaník smířit:

• že bude nucen naučit se číst ručně psané noty (to se mu ovšem může hodit celý život);
• že si bude muset doprovody sám vyhledat a vytisknout;
• že mu šéf může „vynadat“ za to, že je při mši „příliš mnoho hudby“.

Noty ke stažení

Antifony a žalmy jsou od P. Dvorského (psal si je proto, že byl nespokojen s dostupnou produkcí), u písní téměř vždy uvádí zdroj. Co se zpívá z misálu (např. preface), je obvykle podle latinské mše. Doprovody písní jsou snadno hratelné a jsou rovněž od P. Dvorského.

---

---

---

---

Připravil a notové materiály poskytl Jan Otcovský