Krátká a lomená oktáva

S tzv. krátkou oktávou se setkáváme u historických barokních nástrojů. Jde o neúplnou spodní oktávu, v níž jsou vynechány půltóny Cis, Dis, Fis a Gis. Neúplná spodní oktáva se u varhan objevuje od konce 15. či začátku 16. století. Její uspořádání se vysvětluje postupným přidáváním tónů do hloubky, když původně bylo nejhlubším tónem varhan F. V době baroka se krátká oktáva běžně stavěla u italských, jihoněmeckých, rakouských, a také u českých varhan. Bylo to možné proto, že půltóny se v basu nevyskytovaly příliš často a rovněž proto, že tehdejší skladatelé obvykle s krátkou oktávou počítali a do skladeb zmíněné půltóny nepsali. Motivem ke stavbě krátké oktávy byly kromě jiného úsporné důvody, protože se ušetřilo na největších a nejdražších píšťalách. Určitou výhodou krátké oktávy je možnost levou rukou obsáhnout větší interval. U některých nástrojů byly v 19. a 20. století krátké oktávy dodatečně chromatizovány (pokud takové varhany rovnou nebyly nahrazeny nástrojem romantickým). V protestantských zemích (severní Německo) se i v době baroka s ohledem na nároky kladené na nástroj při hře chorálu stavěla spodní oktáva chromatická, tedy „normální“, jak ji dnes známe.

Mnohem vzácněji se vyskytuje oktáva lomená, která na rozdíl od krátké oktávy obsahuje navíc půltóny Fis a Gis. Někdy (spíše ve starší literatuře) se také lze setkat s chybným použitím termínu lomená oktáva pro oktávu krátkou.

Jak se hraje na krátkou oktávu

Není to nic těžkého ani matoucího, ale chce to zvyk, nebo-li možnost si na varhanách s krátkou oktávou alespoň občas zahrát. Uspořádání kláves prozradí obrázky. V pedálu (na rozdíl od manuálů) se navíc můžeme setkat s tím, že nechybí tóny velké Fis a Gis, ale tóny fis a gis v malé oktávě, na jejichž klávesách pak zní Fis a Gis z velké oktávy.

Jak se hraje na lomenou oktávu