Varhany znějící 2011 aneb za varhanní hudbou na Slánsko

Když jsme prostřednictvím naší Knihy hostů dostali pozvánku na třetí ročník hudebního festivalu Varhany znějící, připomněl jsem si zajímavé koncerty, které jsem ve Slaném a Velvarech vyslechl právě před dvěma lety, kdy se zde konal druhý ročník tohoto pozoruhodného fesivalu. Jelikož i pro letošek program sliboval pár nevšedních zážitků, připravil jsem pozvánku do aktualit na úvodní stranu webu a napadlo mě zkusit se domluvit na širší spolupráci s organizátory. To se také podařilo a web Varhaníci on-line se díky tomu stal oficiálním mediálním partnerem festivalu.

Leč dosti planých řečí a podívejme se, co jsme (jste) mohli letos na Slánsku slyšet. Program zahrnoval pět koncertů, z nichž tři se konaly přímo ve Slaném a další dva na zámku v Budenicích a v kostele ve Vraném, a kromě toho i putování po historických varhanách. Z této nabídky jsem si vybral čtyři koncerty, na které jsem se vypravil.

První z nich se konal v pondělí 2. května v kapli Zasnoubení Panny Marie v bývalé piaristické koleji na slánském náměstí. Vystoupila na něm Monika Melcová, řekněme Evropanka, která se narodila na Slovensku, studovala ve Vídni, žila v Paříži, ale působila i v Tokiu a nedávno přesídlila do Španělska, neb, jak pravila, tam tak často nestávkují jako ve Francii. No, kdybyste ji potkali jen tak na ulici, nevěřili byste, že když se tato dáma posadí k varhanám, budou se dít věci. A u Schmidtových varhan z roku 1760 se pod jejími hbitými prsty věci tedy děly. Pro svůj koncert vybrala spíše méně známé věci, například od autorů z jejího nového bydliště, tedy od Španělů, ale nechyběl ani hudební výlet do Itálie. V závěru pak myslím všechny posluchače překvapila improvizací na jméno Frescobaldi, kterou v kontrastu s předvedenými autory 16.-17. století pojala značně současně a přitom velmi vkusně. To ostatně můžete sami posoudit, protože nahrávka je k dispozici i na čerstvě vydaném CD sestaveném z živých nahrávek pořízených v průběhu letošních koncertů.

Za dalším koncertem, který jsem si nemohl nechat uniknout, jsem vyrazil ve středu 4. května do bývalého františkánského, nyní karmelitánského kláštera ve Slaném. Jak jsem se zmínil v předloňské reportáži, nacházejí se zde Reissovy varhany z roku 1776, které jsou součástí hlavního oltáře. Nyní je zde ovšem jen jejich nehratelné torzo. Hrací stůl těchto varhan se nachází za oltářem na dnes již nepoužívaném chóru. Varhany tak františkánům původně sloužily jak během bohoslužeb v klášterním kostele, tak během modliteb hodinek. Dnes zde tedy funkční varhany nejsou, ale během mší se zde hraje na pozitiv umístěný před loretánskou chýší. Avšak ani tento nástroj během koncertu nezazněl. Námětem koncertu byla totiž akustická rekonstrukce zvuku původních varhan linoucího se zpředu od oltáře.



Varhanní pozitiv na chóru a torzo hracího stolu Reissových varhan

Koncert se tedy uskutečnil na pozitiv z první poloviny 18. stol., který v letech 2003-2006 restaurovali holandský varhanář Jan van Rossum a Pavel Černý a který byl umístěn za oltářem v prostorách chóru. Protože koncert byl pojat jako impuls k rekonstrukci unikátních Reissových varhan, předcházela jej přednáška o varhanách Antonína Reisse a o restaurování varhanního pozitivu, která představila okruh prací, které by rekonstrukci provázely. Během vlastního koncertu Pavel Černý představil barokní hudbu českých i zahraničních autorů působících v českých zemích. Obzvláště roztomilé pak bylo, když ke „kukačce“ J. C. Kerlla (Capriccio cucu) se zvenku svým zpěvem přidali kosáci.



Průhled od Reissových varhan do lodi klášterního kostela (vzadu loretánská chýše a varhanní pozitiv používaný při bohoslužnách)

Zvuková rekonstrukce se v podstatě přiblížila stavu ještě před stavbou Reissových varhan, neboť je doloženo, že již někdy kolem roku 1674 byl na chóru používán varhanní pozitiv. Akusticky trochu nepříznivě však působilo, že pozitiv na chóru byl schován za oltářním obrazem, takže výsledný zvuk působil trochu plošším dojmem. Ale podaří-li se Reissovy varhany zrekonstruovat, bude jejich zvuk jistě mnohem plastičtější. Koncertu byl přítomen i varhanář Jan van Rossum s chotí a jako kalkant figuroval Aleš Nosek.

Třetí koncert se uskutečnil v sobotu 7. května v zámecké kapli sv. Václava v Budenicích, kde se nachází varhanní pozitiv z 18. století. Tohoto nástroje se ujal německý varhaník Klaus Eichhorn a spolu s ním si zahrála na barokní housle Irina Kisselova. Program byl zaměřen na německou hudbu 17.-18. století a spojení obou nástrojů bylo okouzlující. Jako zajímavost možno uvést, že i zde byla na programu kukačka (v sólovém podání K. Eichhorna), tentokrát od J. J. Walthera. O koncert v běžně nepřístupných prostorách zámku byl obrovský zájem a přestože kaple byla zaplněna do posledního místečka, řada zájemců se na koncert nedostala.



Varhanní pozitiv v Budenicích, vzadu paní Irina s barokními houslemi

Vrcholem 3. ročníku festivalu byl bezesporu závěrečný, v pořadí pátý koncert, kterého se ve středu 11. května naprosto excelentně zhostil holandský varhaník Leo van Doeselaar. V kostele sv. Gotharda představil J. S. Bacha a prameny jeho inspirace. Kromě Bachových skladeb tak zazněly například skladby G. Frescobaldiho, které měl Bach ve své knihovně, nebo skladba J. Pachelbela, kterou si Bach v patnácti letech vlastnoručně opsal. Na rozdíl od předloňského festivalového koncertu, kdy vystoupení v tomto kostele bylo hodně komorní, si tentokrát návštěvníci mohli vychutnat zvuk Reissových varhan z roku 1783 v řadě zvukových obměn a v plné kráse.

Protože po slánských koncertech jsme vždy zašli ochutnávat speciality malého pivovaru Antoš nově zřízeného v historickém domě, v němž se ovšem pivo vařilo již od roku 1536, mohu přidat i pár postřehů z programu, kterého jsem se sám neúčastnil. V sobotu 30. 4. se totiž v rámci festivalu uskutečnilo putování za historickými varhanami. Když jsem se předem díval na jeho program, říkal jsem si, co tam vlastně u těch varhan chtějí dělat? Na mnohé z nich nikdo po léta nesáhl, zapadané prachem, nepořádkem a v žalostném stavu, v některých případech i nehratelné. Leč, možná se podařil zázrak. Všechny z těchto varhan (snad kromě jedněch) se za poměrně malý peníz podařilo zprovoznit natolik, aby bylo možné zahrát třeba alespoň na některé rejstříky. Ohlas byl v některých případech úžasný. Předně namísto jednoho plánovaného autobusu byly pro velký zájem veřejnosti vypraveny autobusy dva a do léta zavřených kostelů se většinou přišla podívat i řada místních. Někde se na návštěvu pečlivě připravili, kostel uklidili a dokonce projevili zájem o důkladnější opravu nástroje tak, aby jej bylo možné využívat. Sluší se připomenout, že průvodcem během putování byl Pavel Černý a varhany předtím zprovoznil Jan Otcovský. Na webu festivalu si můžete prohlédnout fotogalerii navštívených varhan doplněnou audioukázkami.



Varhanicko-varhanářská exkurze do pivovaru Antoš (vpravo za Alšem J. v. Rossum)

Z festivalových nahrávek bylo sestaveno CD, které bude představeno na koncertu v klášterním kostele Nejsv. Trojice ve Slaném v sobotu 1. října 2011. Bližší informace včetně audioukázek najdete zde. Ostatně stránky festivalu doporučuji k navštívení i po jeho skončení, neboť kromě informací o programu a účinkujících zde najdete podrobné popisy varhan a bohatou obrazovou dokumentaci jak koncertů, tak vlastních nástrojů.



Pavel Černý s Ivo Horňákem, hlavním organizátorem festivalu

Festival Varhany znějící 2011 uspořádalo město Slaný ve spolupráci s mezinárodním festivalem FreeOrganWorld - Pražské varhany a byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Příští, čtvrtý ročník by se měl konat již za rok.

-PM-