Varhanní víkendový výlet do Rabštejna nad Střelou

Rabštejn nad Střelou láká nejen turisty svou krásnou přírodou a historickým kamenným mostem přes řeku Střelu ale i varhaníky – kostel Panny Marie Sedmibolestné skrývá cenný barokní nástroj (Reiss, r. 1793, dvoumanuál).

Proto jsme se o prvním prázdninovém víkendu (ve složení: manželé Zahradníčkovi, prof. M. Svobodová, Pavel Marek, Alena Michálková, Blanka Talířová, Aleš Nosek, Marie Zahrádková a Radek Rejšek) vypravili do Rabštejna, nejmenšího městečka u nás, a navštívili tam naše rabštejnské kamarády. Ti nám umožnili volný přístup do kostela, pobýt v kostele a zařádit si na varhanách ad libitum.

Snahou místních je probudit v Rabštejně turistický život a napomoci tak zájmu veřejnosti o tento unikátně dochovaný původní nástroj, aby se vůbec zvýšily šance na jeho opravu a záchranu. Tomu jsme napomohli tím, že jsme na sobotu 2. července 2011 uspořádali varhanní koncert - v rámci prvního ročníku akce Varhany nad Střelou. Další informace spojené s touto akcí (včetně našeho „velkolepého“ programu koncertu) lze najít na rabštejnském webu.

Večer patřil restauračnímu zařízení, ven se jít stejně nedalo, bohužel – počasí příliš nevyšlo, žádné lákavé sluníčko k procházce, spíše zahánějící sychravo, deštivo a nevlídno. Naštěstí to dobrý mok a jídlo v žaludku vždycky spraví:

A taky dobrý pocit z vydařeného koncertu (lidí přišlo na místní poměry a přes nevlídnost počasí poměrně dost, někteří s námi dokonce vydrželi i celé 2 hodiny varhanění... nejmenšímu posluchači bylo přitom jen 14 dní, tak jsme byli dobří a zaujali i ty nejmenší... :-))

V neděli jsme ještě ve varhanních radovánkách pokračovali, ale již ve volnějším tempu a ne tolik společně - někdo absolvoval ranní mši v nedalekém Manětíně, někdo opět zamířil do Rabštejnského kostela, a někdo absolvoval prohlídku nástroje - vlastně nástrojů (Prokopa Nolliho na kůru a z dílny Guthovy z Čisté v kostelní lodi) - ve Žlutickém kostele sv. Petra a Pavla.

Dá-li Pán Bůh, tak za rok si to zase zopakujeme. Po letošku už víme, že dopravit se tam dá jakkoliv - v autě nejpohodlněji, autobusem (v ten den právě posvěceným – zavádí se totiž pravidelná linka ze Žlutic, p. farář žehnal autobus na mostě), ale i na kole (to by zase Alenka mohla vyprávět o těch bezvadných rabštejnských krpálech...). A přespat se dá také porůznu – pod širákem v přírodě pro trempování na míru ušité, v místním penzionku, nebo u kamarádů v baráku, a nebo také u kostela v autě jako si to vyzkoušel R. Rejšek.

Tomu ještě jednou dodatečně děkujeme, že nakonec z dalekého nočního Valdštejna přijel a pobyl s námi alespoň v neděli (nutno dodat kuriózní zjištění až na místě, že R. Rejšek byť byl v kostele již nespočetněkrát, nástroj velmi dobře zná a účastnil se řady nahrávacích akcí na místním nástroji, po prvních líbezných tónech, které vyluzoval ze skvostného píšťalového díla, pravil, že to je poprvé, kdy se mu podařilo si na něj zahrát... konečně...) Tak jsme zamáčkli deroucí se slzu v oku a těšíme se za rok na další takovéto romantické duše, které milují hru při svíčkách a nepatrný hvizd funícího kalkanta v pozadí – protože v Rabštejně to ještě stále zázračně funguje bez motoru a bez žárovek...

-MZ-, foto -PM-