Studijní den o liturgické hudbě

V sobotu 23. ledna 2010 uspořádala Společná liturgická komise pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze Studijní den k otázkám liturgické hudby. Akce, která se konala v prostorách KTF UK v Praze, byla slíbenou odpovědí liturgické komise na Otevřený dopis mladých lidí všeho věku o liturgii. Semináři byla věnována značná pozornost, a tak není divu, že povánoční poklid poněkud rozčeřila zpráva o změnách v programu zveřejněná na poslední chvíli - v úterý 19. ledna, tj. 4 dny před konferencí. Na studijní den se přihlásilo více než 150 účastníků z celé České republiky, ale i ze Slovenska. O jeho významu svědčí mj. také účast kardinála Miloslava Vlka a biskupů Františka Radkovského a Karla Herbsta, kteří se zúčastnili celého programu.

Níže přinášíme stručné obsahy přednášek včetně návazných diskusí. Jejich nezkrácené zvukové záznamy najdete zde.

 

Kardinál Miloslav Vlk P. Vít Zatloukal

Úvodní slovo přednesl kardinál Miloslav Vlk, který vpodstatě ocitoval výše zmíněnou odpověď liturgické komise na Otevřený dopis a vyslovil se pro dialog a vzájemnou empatii. Na jeho slova navázal v roli moderátora dne p. Vít Zatloukal (sekce pro mládež ČBK) a objasnil způsob výběru přednášejících: polovinu vybral on a druhou polovinu dr. Kub, aby byly rovnoměrně zastoupeny obě strany názorového spektra. Podle P. Zatloukala je liturgická hudba mnohovrstevná a má mnohostrannou funkčnost, což blíže nerozvedl, mládež má podle něj vlastní kulturu, označovanou jako "tekoucí kultura", která je těžko uchopitelná. Vlastní program semináře byl zahájen modlitbou během dne podle breviáře.

 

S úvodní přednáškou vystoupil salesián P. Michael Martinek, praktický teolog specializovaný na pastoraci mládeže. Uvedl, že hudba má ze všech uměleckých projevů největší vliv na psychiku, který může být kladný nebo záporný. Za mládež jsou v pastoraci považováni lidé cca od 15 let do doby, než založí vlastní rodinu a jsou výdělečně činní. Tato horní věková hranice se v posledních letech zvyšuje, orientačně je kolem 30 let. Církev chce podporovat lidi v komunikaci s Bohem. K tomu má i své osvědčené styly hudby, které ale nemusí být každému srozumitelné. V rámci inkulturace přejímá pozitivní stránky jakékoliv jiné kultury, ale nevzdává se toho, co je podstatné. Za tyto různé kultury jsou považovány místní kultury (v misijních oblastech) a kultura mládeže. Cílem ale je učit mládež rozlišovat kvalitu hudby a odmítat hudbu destruktivní. Autorovy poznámky k přednášce najdete zde.

P. Michael Martinek

V diskusi vystoupil P. David Peroutka (autor článku Jaká hudba je sakrální - viz Perspektivy 23/2009 nebo Psalterium 6/2009), jehož přednáška Kultura a inkulturace byla při výše zmíněné změně programu vyřazena, a zeptal se, zda lze definovat kulturní přináležitost tím, co člověk nejčastěji poslouchá. Odpověď: kultura je určena prostorem (Evropa), kultura mládeže je spíš subkultura.
Další dotaz vznesl Evžen Kindler a připoměl, že pro mladé se může hudba stát náhražkou víry. To se projevuje i u kulturně vzělaných lidí (jdou do kostela např. na Bacha). Naopak gregoriánský chorál díky své povaze není náhražkou náboženství. Odpověď: Hudba JAKO náboženství (ztotožnění) x hudba A náboženství.
Třetím, kdo dostal slovo, byl Jiří Hodina. Uvedl, že hudba jako taková vychází ze slova ("Na počátku bylo slovo..."). Populární hudba vychází ze slova - z angličtiny. Tato tradice (anglického popu) byla během 60. let XX. stol. rozpouštěna do tradice národních jazyků (u nás např. Suchý a Šlitr aj.). Liturgická hudba má také svou jazykovou tradici - latina. Podle II. vatikánského koncilu by měla být latina rozpouštěna do národních jazyků. Měli bychom tedy pracovat tak, abychom vytvářeli nový typ hudby, který by vycházel z latiny a ne z angličtiny. Hlavní celebritou u anglických songů je interpret, u latinských písní by to měl být Ježíš Kristus. Odpověď: Lidé, kteří ztratili ze zřetele Boha, o to více potřebují lidské celebrity.

 

P. Balík (farnost Nejsvětějšího Srdce Páně Praha - Vinohrady) uvedl svůj příspěvek několika videi z posledních světových dnů mládeže v Sydney (z YouTube) s komentářem, že u akcí přenášených televizí je třeba zvažovat i mediální dopad a že úkolem pořadatele v těchto případech je sjednocení mentality mládeže s požadavky televizního přenosu a víry. Dále uvedl, že církev je katolická, tj. všeobecná, nejen pro Evropu, ale třeba i pro Afriku, kde se pěstuje i liturgický tanec. Mládež má specifickou subkulturu, která se rozpadá na dílčí subkultury. Církev mnohé přijme, co se neosvědčí, vyloučí. Církevní dokumenty jsou psány s otevřeností k hledání. Ve velké farnosti by měla být rozmanitost forem samozřejmostí. Varhaníci by měli být placeni jako pastorační asistenti a mít na starosti hudbu ve farnosti a práci s farníky v této oblasti. Současné obtíže: masová kultura snižující hudbu na zábavu, zaměření na subjektivní prožitky, útžkovost, kulturní negramotnost.

P. Jan Balík

P. David Peroutka v diskusi připomněl, že ač církevní dokumenty nemluví v imperativech, určitou normativní funkci plní - rozmanitosti tedy kladou určitý rámec. P. Balík v odpovědi pochybuje o platnosti 100 let starých dokumentů.
Martin Moudrý se zeptal, zda měřítkem pro to, jak má vypadat liturgická hudba, je množství papežských mší pro mladé. Odpověď: církev žije a je třeba dělat kompromisy, které nevycházejí z křesťanské kultury.
Paní Pejřimovská připomněla, že hudba vyjadřuje psychiku člověka, ale působí i v opačném směru. Při šamanských praktikách (narážka na video) jde o to roztříštit psychiku, o oddělení těla od duše. Šamané často navazují styk s božstvy hudbou. Přitom šaman, dá-li se pokřtít, přestává být šamanem. Odpověď: není všechno ze zlého a Duch sv. to dokáže rozeznat.
Vojtěch Mojžíš se zeptal, zda - pokud má být hudba reflexí současné situace, aby se přiblížila mladým, přičemž bohoslužby se konají v kostelích starých třeba 500 let - by se tyto kostely neměly zbourat.

 

Doc. Marek Franěk vyučuje psychologii na univerzitě v Hradci Králové. V úvodu své přednášky uvedl, že vystupuje jako neutrální osoba, přičemž účelem jeho přednášky je ozřejmit, zda skutečně existuje hudební styl mladých. Od pana Fraňka jsme dostali ke zveřejnění příslušnou prezentaci, v níž najdete konkrétní čísla a grafy; zde uvedeme jen komentář.
Co se týká stupně obliby jednotlivých žánrů, vážná hudba na tom není nijak špatně. Poměrně odmítána je dechovka. Přednášející se dále zabýval faktory ovlivňujícími hudební preference. U folku a popu s věkem oblíbenost roste. Naopak u techna, které mají raději lidé s nižším vzděláním, obliba s věkem klesá. Podobně heavy metal. Obecně přijímán je rock. Obliba klasické hudby roste se vzděláním, přičemž ženy ji mají raději než muži. Podle provedených výzkumů by tedy bylo možno jako hudbu pro mladé označit elektronickou hudbu, naopak křesťanský folk je spíše hudba pro staré. Klasická hudba představuje hudbu pro vzdělané, přičemž počet vysokoškolských lidí v populaci roste, což vytváří podmínky pro její oblibu.
Dále zde existuje vkusová setrvačnost. Hudební preference se vytvářejí od období adolescence do cca 25 let. To platí zejm. pro populární hudbu. Pro generaci 50-60letých tak k sobě patří mládí a kytara (protestsongy 60. let - tehdy to bylo něco nového). Nelze říci, že existuje hudba mladých. Je zde velká rozrůzněnost hudebních preferencí a často i vzájemná rivalita fanoušků různých směrů.
V návaznosti na typy poslechu (všeobecná dostupnost) dochází ke změnám funkce hudby, která je vnímána spíše jako kulisa, poslech hudby se stává spíše zvykem (viz graf v prezentaci). S určitými druhy hudby jsou spojeny některé negativní projevy (kultura smrti,...). Hudba s pravidelnou pulzací (210 rázů za minutu) působí změněný stav vědomí. Pro řadu spolupůsobících vlivů nelze jednoznačně prokázat, že hudba může změnit chování, ale na místě je princip předběžné opatrnosti.

Marek Franěk

V diskusi se Jan Steyer vyslovil pro zlepšení hudebního vzdělání kněží. Marie Hričková poukázala na nedostatečné hudební vzdělávání dětí. Renata Školoudová doporučila knihu Duch Liturgie od kardinála Ratzingera (B16). Bývalý vyučující teologické fakulty se vyslovil pro sblížení a vzájemné setkávání seminaristů a mladých varhaníků (studentů).

 

Dopolední části programu byla zakončena krásným příkladem spojení modlitby a hudby - zpěvem chorálu Angelus Domini. Následující přestávku všichni využili k občerstvení těla i ducha a k řadě rozhovorů.




Na fotografiích: Legendy pražských kůrů - varhaníci Vladimír Roubal a Otto Novák; P. David Peroutka (stojící vlevo);
Lukáš Kubenka v rozhovoru pro Katolický týdeník; improvizovaná kulturní vložka (Jan Steyer a Radek Rejšek)

 

P. Kotas je vyučujícím na KTF a členem liturgické komise. Jako základ své promluvy si vybral slovo "benedictio", do češtiny překládané jako požehnání či dobrořečení. Na počátku bylo Slovo - tvůrčí, žehnající. Směřuje od Boha k člověku, ale také od člověka k Bohu. P. Kotas dále zmínil Apokalypsu a připomněl, že Sv. Jan v nebeském Jeruzalémě nespatřil chrám. Chrámem byl Bůh a Beránek. Spása člověka spočívá v tom co nejvíce se podobat Kristu. Potom ztrácí smysl mluvit o liturgii jako o něčem specifickém, neboť liturgií se pak stává všechno (proto v Janově vidění chyběl chrám). My jsme ovšem teprve na cestě... Po skončení přednášky se rozhostilo velebné ticho.

P. Jan Kotas

P. David Peroutka se v diskusi zeptal, jaké je místo hudby v liturgii. V odpovědi P. Kotas řekl, že je nutné zabývat se tradicí, tím, jak se liturgie utvářela. Liturgie je integrálně spojena s hudbou. Od Boha přichází Slovo. Boží Slovo se nevejde do lidského slova a projevuje se v gestech, událostech i hudbě. Před Bohem bude znít Nová píseň (zmíněná v Apokalypse), která vede člověka dál za hranice, které dosud poznal.
Pavel Černý vzpomněl kostel ve Frankfurtě nad Odrou, kde lze spatřit gotické vitráže znázorňující činnost Krista a Antikrista. Ten se (na těchto vitrážích) od Krista na pohled ani moc neliší a dokázal svést i kněze a biskupy, kteří byli mezi jeho posluchači. Liturgická hudba vychází z Krista. Každá hudba má svá východiska. I renesanční polyfonie vychází z liturgické hudby. Také spirituál vychází z liturgie a z něj se vyvinul jazz, nikoliv naopak. Jak je to tedy s hudbou, která v liturgii dosud nefigurovala? Např. rock, rap; může být zítra v liturgii i techno? Je možné tuto hudbu kooptovat do liturgie, jestliže vzešla z jiného pramene? P. Kotas odpověděl, že není hudebníkem a vyjádří se tedy obecně. Není nic, co by bylo ďáblem stvořeno, to co ďábel má, ukradl Bohu. Nelze ovšem všechno přinést do chrámu, ale současně nelze vše ostatní prohlásit navždy za zavržené.

 

Jiří Kub, sekretář liturgické komise a zakládající člen SDH, připomněl základní požadavky na liturgickou hudbu a ilustroval je bonmoty, jimiž pobavil všechny přítomné. Úkolem liturgické hudby je oslava Boha a posvěcení věřících. Hudba má znakovou povahu, může vyjadřovat to, co má. Oponenti tvrdí, že může vyjadřovat to i ono, neboť obsah vyjádří text. Kdyby tomu tak ale bylo, bylo by jedno, na jaký nápěv se co zpívá. Hudba má přirozený sémantický obsah a i Papuánec pozná, co je svatební pochod a co funébrmarš. Požadavky na liturgickou hudbu jsou: 1. posvátnost - křesťanský pohled rozlišuje mezi posvátným a profánním. Posvátný předmět musí být identifikovatelný. Například vůně kadidla je posvátná, vůně pečených buřtů naopak profánní, ač obě jsou libé a samy o sobě dobré. Podobně je tomu s hudbou. 2. správnost forem - hudba určená k poslechu by měla mít koncertní parametry, hudba určená ke zpěvu shromáždění by alespoň neměla být příliš stupidní. 3. všeobecnost - hudba nesmí působit negativně na ty, kteří nejsou fanoušky zvoleného hudebního žánru. Posvátnou hudbou tedy není ani gregoriánský chorál na koncertě, ani Radeckého pochod při liturgii.

Jiří Kub

Nejnovější Vatikánské reflexe: Chirograf Jana Pavla II ke 100. výročí Motu proprio (viz Psalterium 5/2009), jenž je potvrzením dokumentu Pia X., jejž plně respektuje a uvádí do současné situace. Jan Pavel II. zde říká, že nejde o to kopírovat gregoriánský chorál, ale nové skladby musí být proniknuty týmž duchem. V roce 2005 se ve Vatikánu konala konference ke 40. výročí dokumentu Sacrosanctum concilium propagující též Chirograf JP II. V poslední době (6. 1. 2010) se k tomuto tématu vyjádřil Mons. Marini.

 

Jan Kováč je učitelem (vystudoval pedagogickou univerzitu v Ostravě) a vedoucím "schóly" Credenc. Mluvil nejprve o sobě. Dále uvedl, že jejich schóla byla na jedné straně podporována, na druhé straně ale i ostře kritizována. Bouři nesouhlasu vzbudilo vystoupení na setkání mládeže v Klokotech 2007, zejména žalm. Padala slova jako technopárty, rap, urážka Boha. Ale o zmíněné styly se dle p. Kováče nejednalo, neboť žalm byl dle něj recitovaný, jenom podložený rytmem. Dále se snažil najít v církevních dokumentech oporu pro použití populární hudby v kostele. V následné diskusi však byl vyzván, aby citované pasáže přečetl celé.

Jan Kováč

 

V panelové diskusi vystoupili: Jan Balík, Jan Baťa, Jiří Kub, Lukáš Kubenka, Petr Pavlíček a Pavel Šupol. Řešené otázky: formace a vzdělávání kněží v oboru liturgické hudby, jaké jsou možnosti zlepšení úrovně liturgické hudby, krása jako cesta k Bohu.

 

Závěrečné slovo přednesl biskup Radkovský, jenž poděkoval organizátorům, přednášejícím a všem přítomným. Uvedl, že nás spojuje nespokojenost se stávající situací v liturgické hudbě. Hudebníci to vidí ze stránky odborné, pastýři se zase snaží přiblížit k lidem a najít způsob, který je oslovuje. Z toho vyplývá požadavek na nové skladby pro liturgii a na duchovní skladby pro setkání. Jsou třeba nové skladby pro liturgii. Pokusy zde byly, ale neměly úspěch. Poprosil tedy přítomné, aby se o nové skladby pokusili. Zmínil také potřebu vzdělávání kněží, varhaníků a lidu, který je potřeba učit nové skladby zpívat. Je třeba najít způsob oslovení dnešního člověka a modlit se za to. Na závěr všem přítomným požehnal kardinál Miloslav Vlk.

Biskup František Radkovský

Program a abstrakty přednášek najdete zde. Zbývající část reportáže (obsah diskuse) bude zveřejněn dodatečně a rovněž budou doplněny fotografie. Ještě jednou připomínáme, že celý program Studijního dne je k dispozici na nahrávkách, jež najdete na webu liturgie.euweb.cz.

O Studijním dni psali také:
Res Claritatis (24. 1. 2010)
Arcibiskupství pražské (26. 1. 2010)
Katolický týdeník 05/2010
Pastorace (29. 1. 2010; zde ovšem dost dobře nechápu výtku k jednostrannému zaměření účastníků Studijního dne, neboť se jej zúčastnili všichni, kdo o něj projevili zájem)
Rádio Vaticana
RegensChori
Blog Očima oslíka
Signály
V souvislosti se Studijním dnem je zajímavý také článek Pokojná konfrontace mezi katolíky je nezbytná na Rádiu Vaticana.

Jiné fotografie ze Studijního dne najdete zde.

 -PM-