Pojednání velké o vzniku CD v Zábřehu 

Po prvním varhanním maratónu sedí několik varhaníků u ohně na zábřežské faře. Mezi nimi si povídám s Vláďou Tillem. Tento osudový rozhovor se stal startem k veškerému dění:

"Vy máte fakt krásný varhany!"
"No to tedy máme! Za rok tu budete zas, ne?"
"To určitě! Ty varhany jsou fakt skvělý, to by stálo za cédéčko!"
"Slýchaj, ale víš že to není špatnej nápad??"
 

Spolupachatelé...

A pak se začaly věci dít! Naším cílem bylo natočit CD, které by reprezentovalo místní krásné třímanuálové varhany od firmy Rieger Kloss. V listopadu jsme už byli v kontaktu s Vláďou, v lednu přijel P. František do Prahy a už se probíraly detaily, na jaře se domyslel program - převážně francouzský romatismus a než se den sešel se dnem, rok se otočil a na Hlavním nádraží v Praze jsme se sešli v tomto obsazení: Aleš Nosek, Veverka, Vašek Kalenda a já. Totiž abych vám představil náš nahrávací štáb. Varhaníky tohoto pověstného CD se stali: Aleš Rakovnický z Noskova, Maruška Zahrádková - jeho spolužačka z konzervatoře v Č. Budějovicích a Veverka, známá pod svým pseudonymem Veronika Zemanová (nebo naopak…?) dále Vašek Kalenda - trumpeťák, dirigent, prostě vše, na co si vzpomenete, ale hlavně hudební režisér, no a já tradičně s mikrofony. Maruška Zahrádková už byla den předem v Zábřehu a cvičila na varhany. Napěchovali jsme se konečně do vlaku. Lidé na nás koukali trochu nevěřícně, protože každý cestující nastoupil s jedním zavazadlem. Co si mohli pomyslet o čtyřech lidech, kteří převážejí nejen své oblečení, ale také celé nahrávací studio rozložené do jedné krosny, dvou zavazadlových tašek a jednoho kufru, spacáku… Nutno říci, že Vašek s sebou bral i trumpetu!

Na zábřežském kůru

O několik hodin později jsme shodili svá zavazadla na faře v Zábřehu. Veverka odjela za svými známými do Šumperku a my se po krátké pauze dali do odnášení věcí do kostela. Čas plynul a ve věži jsme si ve farním muzeu zařídili pohodlnou režii. Menším problémem však byl čas, měli jsme začít natáčet od 19.00 a v tu dobu jsme se potýkali v počtu pěti lidí s vlascem, 50ti metrovými kabely a mikrofony, které jsme vytahovali do prostoru do kostela, abychom mohli na něco také nahrávat. Po hodině usilovné práce a nespočetného běhání po schodech do věže na klenbu kostela a zase dolů do kostela jsme se uřícení posadili před kostel. Táhlo na půlnoc a v kostele se začalo rejstříkovat. Menší detail, varhany jsou velké a nebyl čas narejstříkovat. Zapomněl jsem dodat, že byly i problémy s otevřením dveří do věže. Idylické nahrávání se začínalo měnit v horor plný časového skluzu, protože nám zdárně uplynula první frekvence, která byla vyplněná instalací mikrofonů, jakýmsi nedorozuměním ohledně otevření dveří do věže a následným oznámením, že se musí rejstříkovat. Po půlnoci jsme se tedy s Vaškem uvelebili ve věži, u varhan už seděla Maruška Zahrádková, která měla připravenou monumentální skladbu od M. Kabeláče. Všude ticho. "Tak můžeme!" oznamuje Vašek do komunikačního zařízení, mačkám "Recording" a začíná první záběr pro historicky první CD těchto zábřežských varhan. Sedíme a posloucháme. Ač moderní hudba, tak krásná! Ale jak hraná! První záběr a skladba byla zahraná úplně vcelku! Tak tedy ještě jednou do zálohy a ještě jednou konec, v druhé verzi se nám něco nepovedlo. A je to, žasneme, první skladba v tak krátkém čase. Maruška sklízí náš obdiv. Už nevím, jestli jsme natáčeli tu noc ještě něco, ale skončili jsme někdy v půl třetí ráno. Zatímco Aleš a Maruška odpadli do bezvědomí, s Vaškem a Vláďou jsme šli do baru probrat všechno možné i nemožné. Po pár hodinkách utužování vztahů jsme se rozešli, obloha již byla tmavě modrá...

Aleš a Maruška

Ten večer a vůbec celou akci nás Aleš nakazil jeho hláškami, které spočívaly v tvoření nejroztodivnějším předpon před libovolné slovo - nejčastěji před slovo "tvořit." takže kdybyste náhodou tehdy šli kolem fary a slyšeli řev typu "Natvářej mne, dotvářej mne, přitvářej mne, utvářej mne…" tak to byli zcela jistě varhaníci postižení Alešovými průpovídkami!

Veverka

Druhý den vstáváme něco kolem 9. hodiny a P. František nám říká, zda bychom nezahráli na mši. Vašek vzal trumpetu a za účasti Aleše, Marušky, Vaška a mne jsme doprovodili liturgii. Po ní jsme se opět dali do práce. Ale zase se muselo rejstříkovat, takže jsme se dostali do permanentního zpoždění. Skladby jsme ale zdárně natočili, večer jsme měli pokračovat, ale nastal problém - rozladily se varhany. Ten večer se na nás také měli přijet podívat významní sponzoři, kteří finančně podpořili realizaci tohoto CD. Dvě hodiny jsme čekali na varhanáře Petra Strakoše, který tedy přijel a dal se hned do opravy. Do toho dorazili sponzoři a naštěstí jsme se mohli již za chvilku dát do práce. Ale ve večerních hodinách se pracovalo trochu hůře. Zvláště, když v intervalu deseti minut kolem jezdily vlaky a ty tedy byly hodně slyšet. Přes den zase jezdily motorky…

Naše hlášky při natáčení:

Aleš od varhan "Ooo já to zas podělal!"
Vašek - do talkbacku: "Chácháááá, zase v tom samým taktu!"
Aleš: "Hele kdy pudem na oběd? Už se tu utváříme dlouho!"
Maruška u varhan: "Dotočíme to a vyrazíme."
Vašek "Tak si to dej od začátku a my Tě pak zastavíme!"

(Konec skladby)

Vašek: "A je to, jdem na jídlo"
Aleš: "Ohohooo pojďme to tam sežrat a utvořit!!!!"


Jiná hláška:

Z režie: "Stop! Jede auto, máme tu kravál"
Z kůru: "Roztvářej mne, prrrrosím!"


Hlášky z věže:

"Už zase jede vlak! Já se na to vybodnu!"
"Dá se to sestříhat? Já jsem už línej"
"Není z čeho, málo materiálu!"
Pokyn na kůr: "Houstone, máme problém! Musíš si to dát ještě jednou…"

Nahrávací studio ve věži (Veverka, Vítek a Vašek)

Ten večer se ale náš Aleš stal málem zajatcem místní policie! Aleš asi ve dvě ráno sešel z kůru dolů, otevřel dveře a do očí mu posvítil ostrý reflektor. Policista se ptal, co se to děje, že svítí kostel a usoudil, že Aleš bude pravděpodobně zloděj a vyzval jej, aby se legitimoval. Aleš pravil, že v kostele nahrávají CD, a proto šli s policistou na faru, kde bylo vše spolu s P. Františkem vyřešeno.

Druhý den přišlo velké překvapení - přišli na nás z místní televize! Jednalo se o historicky první snímek těchto varhan, proto taková sláva kolem toho.

Snažili jsme se, ale nestíhali jsme. Do toho nám na nervy začali hrát nějací pacholkové, kteří úmyslně začali cinkat klíčema v okamžiku, když jsme nahrávali. Někdo nechal dveře od kostela otevřené a podivný šum ve sluchátkách nebyl způsobený žádnou poruchou v kabelech, ale mikrofony jen snímaly šum stromů před kostelem přes dvoje otevřené dveře.

Dotáčeli jsme už jen nějaké nedodělky, varhaníci si přehrávali své materiály a sami si říkali poznámky k tomu, co chtějí opravit. Tak jsme přetáčeli a opravovali.

Další den přijel Pavel Marek s Alenkou, Vašek s Veverkou mezitím odjeli do Prahy. Přesto jsme ještě následující noc dotáčeli, protože přes den se zde hrálo při liturgických akcích. Těch dotočných bylo trochu více a poslední dotočná probíhala někdy v půl druhé ráno 9. 8. Pamatuji si, že jsme se z kostela odkymáceli s neskutečnou radostí na faru, kde jsme odpadli do tvrdého spánku. Druhý den dorazili i zbylí varhaníci on-line - tedy Radek a přes potíže se železnicí dorazil i Mistr s rodinou.

Nahrávání bylo u konce, P. František s Vláďou Tillem už vymysleli velkou akci na sv. Cecilii, kdy bude koncert a prezentace CD spojená s autogramiádou.

S účastníky nahrávání jsme se přibližně domluvili na září, kdy bychom se sešli ve studiu na střih nahraných materiálů, ale to už začínala další akce - Varhanní maratón 2008.

-VJ-

Pozn. red.: reportáž zábřežské televize najdete zde.