Přehled historického vývoje varhan 

 

Epocha

Přibl. časové vymezení

Vývoj varhan

starověk

do 476

vodní varhany (Alexandrie, vynálezce Řek Ktesibios, 3. stol. př. n. l.), voda sloužila k udržování stálého tlaku vzduchu, rozšířeny v říši římské

ranný středověk

476 - 1250

příchod varhan do Evropy (757 daroval varhany byzantský císař Konstantin franckému králi Pipinu Krátkému); rozsah do 2 oktáv, všechny píšťaly stejného průměru, hrálo se posouváním zásuvek;
pol. 12 stol. vznik přenosných klávesových nástrojů opatřených skříní - portativy;
12. stol. - malý klávesový nástroj s jazýčkovými píšťalami - regál

ranná gotika

1250 - 1400

mixturové varhany - souběžné kvintové a oktávové řady (až 20 - 40 řad), základní řada praestant stála vpředu (jejím osamostatněním později vzniká rejstřík principál), hra na varhany stiskacími klávesami až 10 cm širokými, fyzicky obtížná (hra zvána "organa pulsare" = tlouci do varhan);
bordunové zařízení - podržení stisknuté klávesy kolíčkem;
přelom 13. a 14. stol. - vynález pedálu (van Balbecke)

vrcholná gotika

1400 - 1470

kolem 1400 - vynález zásuvkové a bodcové vzdušnice, osamostatnění píšťalových řad a vznik rejstříků, princip samostatných strojů (sev. Německo), vyhranění národních typů varhan

pozdní gotika

1470 - 1520

vyvíjejí se základní typy varhan: severoněmecký, jihoněmecký, francouzský, španělský, italský, anglický

české země - vliv hlavně jihoněmecký

renesance

1520 - 1600

ranné baroko

1600 - 1650

vrcholné baroko

1650 - 1720

pozdní baroko

1720 - 1750

rokoko

1750 - 1800

romantismus

1800 - 1925

orchestrovost ve stavbě varhan - varhany mají imitovat zvuk orchestru, obsazování nástroje více rejstříky v 8' poloze na úkor vyšších poloh a alikvotů, obliba smykavých rejstříků, opuštění principu samostatných strojů, ztemnění zvuku, nevhodnost pro polyfonii;
1832 - Barkerova páka (pneumatický "posilovač");
2. pol. 19. stol. - technické zdokonalení nástroje, pneumatická traktura, nahrazení tónových kancel rejstříkovými; ceciliánská reforma (po 1867) - zvukové ochuzení varhan, tovární výroba podprůměrných nástrojů, romantizace cenných barokních nástrojů;
poč. 20. stol. - elektrická traktura

reformní hnutí

po 1925

návrat k baroknímu zvukovému ideálu

 

Národní typy varhan 

 

Severní Německo

vrcholná gotika

pozdní gotika

osamostatněním praestantu vzniká principál (základní poloha), ze zbytku (hintersatz) se postupně osamostatňují další řady a jen ve vysokých polohách zůstává několikanásobná mixtura a akuta;

spojení používaných nástrojů do jednoho, ve varhanách zůstávají jako samostatné stroje, každému přísluší jeden manuál, v jedněch varhanách jsou vždy 2 nebo 3 stroje:
hlavní stroj - úloha původních velkých varhan, principálový sbor s mixturou;
prsní stroj - původní regál s jazykovými píšťalami, zabudovaný do varhan pod vzdušnicí hlavního stroje (ve výši prsou varhaníka);
horní stroj - jazyky s dlouhými ozvučnami (Holandsko, v sev. Něm. od konce 15. stol.), umístěné nad hlavní stroj;
zadní pozitiv - vestavěný do zábradlí kruchty (varhaník k němu seděl zády), principálový sbor úžeji menzurovaný a mixtura s menším počtem řad;
pedál - závislý na hl. stroji, ale již i vlastní rejstříky

nové rejstříky: kryty (kryt, kvintadena), jazyky (roh křivý), flétny, zvukomalebné hříčky

renesance

polyfonie, sólové hlasy;
pedál se využívá pro hru cantu firmu (= nejméně pohyblivý hlas) psaného v jakémkoliv hlase (nejen bas), nové rejstříky pro cantus firmus: trompeta 8' a hlasy ve vyšších polohách (i 2' a 1');
principálový sbor nebyl vybudován ve všech polohách, ale byl doplněn rejstříky jiných skupin, při rejstříkování se na témže manuálu nepoužívaly 2 rejstříky stejné stopové délky,

ranné baroko

vrcholné baroko

dvou- až třímanuálové nástroje, rejstříky stejného jména a výšky se neopakují v jiných manuálech;
plný principálový sbor vč. alikvotů (pro přednes polyfonie), široce menzurované hlasy základní i alikvotní (vytváření nových barev), jazyky pro sólovou hru

pozdní baroko

začíná se zdůrazňovat 8´ poloha na úkor vysokých stopových řad, začíná zanikat zvuková samostatnost jednotlivých strojů

rokoko

ve varhanářství doznívá barokní tradice

 

 Jižní Německo a Rakousko

v renesanci se projevuje vliv italský, opuštěn princip samostaných strojů, jednomanuálové nástroje, principálové hlasy;
vrcholné baroko - mnohořadé mixtury;
pozdní baroko - romantisující tendence (smykavé rejstříky, víceřadé rejstříky), výchvěvné rejstříky, zvukomalebné hříčky, chybí alikvoty

 

 Francie

gotika - varhany obsahují regál, pedál má sólovou funkci, obliba zvukomalebných hříček;
renesance - zadní positiv; pedál max. 8´ - basuje se manuálem;
ranné baroko - principály, obliba širokých hlasů, malý kontrast mezi hl.strojem a positivem;
vrcholné baroko - nové "stroje": récit a écho pro přednes sólové melodie v diskantu (jazyky 8ˇ);
pozdní baroko - Clavier des Bombardes - trompety 16´, 8´, 4´; do pedálu se dostávají 16´ hlasy

 

 Španělsko

stavějí se vícemanuálové varhany, ale není uplatněn princip samostatných strojů; dělení klávesnic na bas a diskant; bohaté obsazení jazyků, dvě pedálové klávesnice (jedna pro přednes cantu firmu, druhá basová - špalíčky);
baroko - 17. stol. - prvenství v použití žaluzií, použity pro jazykové rejstříky 

 

 Itálie

varhany zpočátku obsahují prakticky jen principálový sbor rozložený až do nejvyšších poloh (chybí tedy mixtura), intonovaný měkce a kulatě, pedál má basovou funkci, chybějí jazyky;
renesance - piffaro (fiffaro, voce umana) - dvě řady dřevěných fléten, laděných do výchvěvu, velmi oblíbený a typický rejstřík italských varhan; stavějí se jednomanuálové stroje

 

 Anglie

ranné baroko - chudší nástroje, ale i dvoumanuálové, ovšem bez pedálu, r. 1644 většina nástrojů zničena;
pozdní baroko - cizí varhanáři, obohatili nástroje hlasy pro sólovou hru, ani velké nástroje neměly pedál