VARHANY KOSTELA NAROZENÍ PÁNĚ PRAŽSKÉ LORETY 

Varhany kostela Narození PáněCelý loretánský komplex, který v sobě zahrnuje dvě hlavní svatyně (Loretánskou kapli Santa Casa a kostel Narození Páně) a 6 kaplí propojených ambity, prošel od svého založení složitým vývojem vyplývajícím především ze společenských a kulturních podmínek každé doby, která zde zanechala své stopy. Stejně bohatá je i hudební historie místa, která se promítala i do osudů loretánských varhan.
První konkrétní zmínky o varhanách pražské Lorety pocházejí z roku 1648, kdy byly v inventáři svatyně evidovány dva pozitivy. V té době stála ještě pouze Orsiho Loretánská kaple (postavena v letech 1626-1631). Je možno se proto domnívat, že jeden pozitiv byl nejspíše instalován ve svatyni trvale a druhý byl přenosný a používal se při procesích. Je zřejmé, že prostorové poměry v kapli neumožnily pořízení a používání většího nástroje. (Pozitivem dnes rozumíme malé, nejčastěji tří až šestirejstříkové varhánky bez pedálu). Tyto nástroje se do dnešních dnů nedochovaly a jejich další osudy nejsou známy. Lze předpokládat, že po zahájení prací na rozšiřování poutního místa a zvláště, když byl postaven kostel Narození Páně, přestaly vyhovovat stoupajícím nárokům loretánských hudebníků a mohly být prodány nebo předisponovány do inventáře jiné farnosti.
Po dokončení původního kostela Narození Páně (1718 Kryštof Dientzenhofer) byla
uzavřena smlouva o stavbě nových varhan s pražským varhanářem Leopoldem Spiegelem). Stalo se tak 25.7.1717 a nástroj byl předán k užívání 28.8.1718. Leopold Spiegel patřil ve své
době k vynikajícím varhanářům, ale z jeho díla se do dnešních dnů dochovalo velmi málo. Z hrajících a používaných nástrojů jsou nejznámější varhany kostela sv.Barbory v Manětíně a v zámeckém kostele ve Valči. Oboje varhany jsou však v dezolátním stavu a jejich pietní restaurování je dnes již nezbytnou podmínkou pro jejich zachování příštím generacím. *)
Další stavební úpravy kostela Narození Páně prováděné v letech 1734-1737 Johannem Georgem Aichbauerem byly zřejmě důvodem k objednávce dalších nových varhan - tedy pouhých 16 let po předání Spiegelova nástroje. Není pravděpodobné, že by Spiegelovy varhany byly nekvalitní. Nejspíše nevyhovovaly architektonickým záměrům J.G.Aichbauera. Pokud byly postaveny do jediné skříně, což L.Spiegel často uplatňoval, nemohly korespondovat s koncepcí soustavy oken na kůru a v závěru kostela, kdy je počítáno s dopadem slunečních paprsků na oltář a svatostánek. Jak bylo tehdy s ještě novým nástrojem L.Spiegela naloženo, dnes již nezjistíme. Stavba nových varhan byla zadána u varhanáře Jana Bohumíra Halbicha mladšího (uváděného též jako Helwiga, Helbiga, Helwycha či Helmicha) z Králík. V jiných pramenech bývá tento varhanář uváděn jako Josef Helwig. V tomto případě však jde o tradovaný a rozšířený omyl, který převzali další badatelé a muzikologové z publikace H.Mendela "Musikalisches Conversations-Lexikon" (1875). K nim patřil i autor významné knihy "Pražské varhany" Vladimír Němec (1944) a tak v současné době není jednoduché tento omyl uvádět na pravou míru. Proč byla tato lukrativní zakázka zadána králické varhanářské dílně, když v té době v Praze působilo více neméně dobrých varhanářů, může souviset s čilými kontakty, které mezi sebou udržovaly rody Lobkowiczů, Černínů a Šporků. Právě Šporkové byli významnými zákazníky králických varhanářů... Ukázalo se však, že Jan Bohumír Halbich stavbu loretánských varhan nedokončil. Podle zjištění muzikologa a badatele dr.Zdeňka Culky dokončili loretánské varhany v roce 1738 další kraličtí varhanáři Franz Katzer a Kaspar Weltzel. Důležitým se zdá být v této souvislosti údaj v matrice zemřelých farnosti sv.Petra na Poříčí, kde je zaznamenáno pod datem 4.12.1736 úmrtí jistého Johanna Gottfrieda Helwycha. Nelze vyloučit, že jde o zmíněného varhanáře. Tím by totiž byly vysvětleny nejasnosti v údajích kolem autorství a doby vzniku současných varhan kostela Narození Páně. Nejlogičtější interpretací dle těchto pramenů pak je, že varhanář Jan Bohumír Halbich v Praze zemřel a proto byli povoláni F.Katzer a K.Weltzel, aby rozestavěné varhany dokončili. Tuto teorii potvrzuje i skutečnost, že nejsou známy žádné další varhany J.G.Halbicha postavené po roce 1736. Králíky byly významným centrem varhanářského umění v Čechách. Působilo zde více varhanářských rodů a dílen, které však v řadě případů spolu úzce kooperovaly (případ loretánských varhan je toho dokladem). Na našem území zanechala snad nejpočetnější odkaz dílna rodu Weltzelů, jejíž činnost zasahuje až do 19.století. Kromě již zmíněných jmen jsou známi ještě králičtí varhanáři Josef Straussel (uváděn též jako Straissel) a jeho spolupracovník Jan Křtitel Bohák. Četnost díla králických varhanářů nás dnes plně Andílek s gambouopravňuje hovořit o "králické varhanářské škole". Nástroje této školy mají mnoho společných znaků konstrukčních, dispozičních a koncepčních. Lze je nalézt prakticky po celém území Čech, ale nejvíce památek činnosti králických varhanářů nacházíme, zcela logicky, na českém severovýchodě a moravském severu. Na první pohled zaujmou především jedinečným výtvarným řešením varhanních skříní s impozantní výzdobou. I v případech, kdy vzhled varhanních skříní ovlivňoval architekt, který vytvářel chrámový interiér jako jednolitý celek, je "rukopis" králických varhanářů nezaměnitelný především díky typickému členění píšťalových věží a polí a nezaměnitelnému profilování prospektových a korunních říms.
Skříně varhan kostela Narození Páně pražské Lorety jsou typickou ukázkou výtvarného "rukopisu" králických varhanářů. Za pozornost rozhodně stojí řezbářská a figurální výzdoba skříní, které nesou celkem 18 zpívajících a hrajících andílků, další tři s tympány jsou pak ještě posazeni na baldachýn nad oknem mezi skříněmi. Andílek sedící na pravé skříni druhý zleva, hrající na gambu, je zajímavý tím, že jeho nástroj by mohl být funkční - drží skutečnou violu, která v poměru k jeho velikosti představuje gambu.

dále >>>

 

Želiv - klášterní kostel, chórové varhany
Vamberk - farní kostel
Lanškroun - farní kostel
Dobruška - farní kostel
Králíky - farní kostel
Hradec Králové - kostel Nanebevzetí P.Marie
Kopřivná - farní kostel
Varnsdorf - kostel sv.Karla Boromejského (nástroj přenesený ze zdevastovaného klášterního kostela v Konojedech u Č.Lípy)
Žamberk - farní kostel
Hemže - farní kostel
Horní Jelení - farní kostel (nástroj přenesený ze zdevastovaného kostela v Neratově)
Štěpánov u Olomouce - farní kostel
Hrochův Týnec - farní kostel
Olomouc - chrám P.Marie Sněžné (rekonstrukce)
Dolní Olešnice u Nové Paky - farní kostel
Těchonín - farní kostel
Mladkov
Tento výčet není úplný!
Vybrané lokality, v nichž jsou zachovány nejzajímavější varhanní skříně tzv. králické školy, ale již bez původních nástrojů:
Stará Boleslav - kostely Nanebevzetí P.Marie a sv.Václava
Jilemnice - farní kostel
Lysá nad Labem - farní kostel
Nový Bor - farní kostel (přeneseno z kostela sv.Cyrila a Metoděje v Praze na Novém Městě)
Dubá u Č.Lípy - farní kostel
Kravaře u Č.Lípy - farní kostel
Odolena Voda - farní kostel
Křtiny u Brna - poutní kostel
Kuks – zámecký kostel