Varhany Em. Š. Petra na Zemské jubilejní výstavě 

Všeobecná zemská výstava na oslabu jubilea první průmyslové výstavy r. 1791 v Praze, jak zněl její oficiální název, se v roce 1891 stala triumfem českého průmyslu a národního uvědomění. Výstava zahrnovala prakticky všechny obory a předvedla všemožné technické novinky, které tehdy začaly pronikat do praktického života. Okouzlení netušenými možnostmi ruku v ruce s hrdostí, že to byly právě české hlavy a české ruce, které, byť pod politickým útlakem habsburské monarchie, vystavené zázraky vyrobily, přispělo k nevšednímu úspěchu výstavy, jemuž se dodnes nic podobného nevyrovnalo.

Stranou tohoto inovačního proudu nestálo ani varhanářství. Do stavby varhan pronikaly nové technické prvky usnadňující hru a otevírající nové možnosti. Okouzlení technikou však bylo příliš velké - z kostelních kůrů mizely po desítkách barokní nástroje a byly nahrazovány současnými výrobky varhanářských firem, aby se po létech ukázalo, že jen málokteré z nových varhan dosáhly zvukové kvality nástrojů z dílen starých mistrů. Varhanářské firmy tedy prosperovaly, a tak není divu, že se s jejich výrobky setkáváme na Jubilejní výstavě. Pouze jediným varhanám se zde ale dostalo výsadního postavení. Chcete vědět, jak to tenkrát bylo? Přijměte tedy, prosím, pozvánku na výstaviště.

Je 15. květen roku 1891. Včerejšího dne přicestoval salonním vlakem arcivévoda Karel Ludvík s chotí. Že ho neznáte? Ale jakpak by ne! Vždyť je to mladší bratr císařpána Františka Josefa I. a otec známého Ferdinanda, následníka trůnu, který pak v Sarajevu... Ale teď na nic chmurného myslet nebudeme. Sluníčko svítí a pražskými ulicemi plnými jásajících davů projíždějí kočáry se vznešenými hosty, doprovázeny zvuky fanfár a ranami z hmoždířů. Ale tu již arcivévoda s doprovodem vystupuje z kočáru a za zvuku císařské hymny míří ke královskému pavilonu v ústřední síni Průmyslového paláce, aby výstavu slavnostně zahájil. A v této významné chvíli nese se velkolepým prostorem prosklené ústřední síně slavnostní zvuk varhan. Podvědomě zvedáme oči, protože varhany jsou skoro vždy někde nahoře, no ovšem, tamhle jsou, na galerii, přesně v ose celého Průmyslového paláce. Až ta sláva skončí, půjdeme se tam podívat. Na závěr slavnostního zahájení zazněla, jak jinak, císařská hymna. Jak to asi znělo, můžete si vyzkoušet sami, noty tady máme.

V tomto bodě se do jinak precizně připraveného programu vloudil všudypřítomný duch českého génia Járy Cimrmana, o němž je známo, že se snažil Habsburskou monarchii rozleptat zevnitř. Jak se leptalo na Jubilejní? Jednoduše - dvě předem připravené hymny (nepočítáme ty včerejší) jsme už slyšeli, a dále bude arcivévoda dle své libosti procházet výstavištěm. Co s tím? I bylo pořadateli stanoveno, že hymnu bude hráti vždy nejbližší hudební sbor. No zkuste si to představit. Jakmile se arcivévoda přiblíží na doslech, kapelník mocným mávnutím ruky přeruší ryčnou polku uprostřed taktu, načež kapela spustí: "Zachovej nám, Hospodine...." Pokud šlo o to vzbudit u vídeňského dvora nechuť či přímo odpor k vlastní hymně, nebylo vhodnější příležitosti. Tak, a na závěr, na konci prohlídky, bude hrát hudba městské gardy. Ovšemže císařskou hymnu. A to až do okamžiku, kdy arcivévoda nastoupí do kočáru. O tom, zda byla tato produkce rovněž přerušena v půlce taktu, jakmile za arcivévodou zabouchly dvířka kočáru, již historické prameny nic neříkají. Pro pořádek budiž dodáno, že výstava přispěla k posílení sebevědomí českého národa, a tak monarchii opravdu naleptávala.

Ale chtěli jsme se podívat na ty varhany - no ovšem, od slovutného pražského varhaníka Em. Š. Petra. Je to dvoumanuálový stroj s pneumatickou trakturou a kuželovými vzdušnicemi, 25 rejstříky a 1566 píšťalami. Samozřejmě romantické dispozice, ale také s jazyky v každém manuálu, včetně Pozounu 16´ v pedálu:

 

 I. manuál (C-f3)

 Bourdon 16´

 Oktáva 4´

 Principál 8´

 Flétna 4´

 Kryt 8´

 Mixtura 2 2/3´, 4x

 Flétna harm. 8´

 Kornet 4´

 Gamba 8´

 Trubka 8´

 Qintflétna 5 1/3´

 

 II. manuál (C-f3)

 Principál housl. 8´

 Voix céleste 8´

 Kryt jemný 8´

 Oktáva 4´

 Roh kamzičí 8´

 Mixtura 2 2/3´, 3x

 Salicionál 8´

 Fagot-klarinet 8´

 Pedál (C-d1)

 Principál 16´

 Oktávbas 8´

 Subbas 16´

 Cello 8´

 Violon 16´

 Pozoun 16´


Spojky: I/pedál, II/I 
Pevné kombinace: Mezzoforte I, Mezzoforte II, Forte I, Forte II, Piano I, Piano II
Volná kombinace, Crescendo

Po dobu konání výstavy zde na těchto varhanách každé úterý a pátek koncertoval Václav Boleslav Janda (*20. 9. 1852 v Praze, absolvent varhanické školy, varhaník a skladatel církevní hudby, od 1. 4. 1897 do své smrti 15. 12. 1935 ředitel kůru u P. Marie před Týnem).

Em. Š. Petr po skončení výstavy tyto varhany nabídl pražským kostelům sv. Jindřicha a Matky Boží Sněžné. V obou případech ale k prodeji nedošlo. V prvním proto, že dispozice se nelíbila tamějšímu regenschorimu, v druhém pro nedostatek finančních prostředků na nákup tohoto nástroje.

 

Význam, který byl Zemské jubilejní výstavě přisuzován, se projevil i umístěním královského nástroje do nejčestnějších prostor výstaviště. Varhany zde zněly nejen při zahájení výstavy, ale byly zde pořádány i pravidelné koncerty.

Ústřední místo v Průmyslovém paláci patřilo královskému pavilonu. Za ním je vidět portál, před nímž na galerii stály Petrovy varhany.

Vlevo: arcivévoda Karel Ludvík (stojí v královském pavilonu vedle dvou dam) zahajuje Zemskou jubilejní výstavu.